Zdravé vztahy, polovina zdraví

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Zdravé vztahy a s nimi spojené okamžiky sdílení a pospolitosti nejenže patří k nejdůležitějším životním zkušenostem, ale významně přispívají k dlouhému, zdravému a šťastnému životu. Naopak osamělým či izolovaným lidem, kteří jsou o tyto zážitky ochuzeni, hrozí rizika stejně nebezpečná jako kouření, vysoký krevní tlak či obezita. Jak jste na tom se vztahy vy? Přispívají k vaší životní pohodě nebo vás o ni připravují?

Obklopujte se těmi, kteří pro vás chtějí to nejlepší

Výzkumy ukazují, že čím blíže jsme v kontaktu s lidmi, které máme rádi, tím více jsme v našich životech šťastnější, zdravější a spokojenější. Jak ale tušíte, ne všechny vztahy se mohou zařadit do kategorie „zdraví prospěšné“. Ať už jsou to vztahy rodinné, přátelské, pracovní, sousedské či intimní, není člověka, který by aspoň v jednom z nich nezažil nějaké trápení. Mezi nejčastější charakteristiky toho, že ve vztahu není něco v pořádku, pak dle psychologů patří nedostatek respektu, nefunkční komunikace, nedůvěra, nezdravé řešení problémů, ztráta zájmu a nedodržování individuálních hranic. Než však identifikujeme a obviníme tyto vztahové zabijáky, nezapomeňme na tu nejdůležitější součástku…a tou jsme my sami.

Bez důkladného sebepozorování to nepůjde

Nejdůležitější vztah, který ovlivní celkovou kvalitu našeho života, je ten, který máme sami se sebou. Ten je spojen s nutností odpovědět si na otázky: Kdo jsem? Co chci? Co všechno jsem pro to ochoten udělat? Vážím si sám sebe? Respektuji se? Jaké jsou mé silné a slabé stránky? Pokud si s těmito otázkami nevíme rady nebo je pro nás velmi těžké na ně odpovědět, pak je šance, že nás v životě čekají dlouhodobé a nekonfliktní vztahy, bohužel velmi malá. Proč?

Zdravé vztahy se odvíjí od určité úrovně sebeláskysebepoznání. Když má člověk stabilní pocit osobní identity (tedy ví, kdo je) a sebeúcty (váží si sám sebe), pak do vztahu s ostatními přispívá vyváženým způsobem. Laicky řečeno, porozumíme-li sami sobě, pak porozumíme ostatním. A máme-li rádi sami sebe, pak nebudeme mít problém pociťovat lásku ani ve vztahu k jiným. Takto zralý jedinec zná sám sebe natolik dobře, že se na sebe může kdykoliv spolehnout a ví, že zodpovědnost za svůj život, včetně mezilidských vztahů, nemá nikdy jiný než on sám.

Přistupovat k druhým tak, jako by věděli něco, co my nevíme

Setkání s blízkým člověkem je dar, který má prokazatelné pozitivní účinky na tělo i na duši – snižuje stres, přispívá ke zdraví v každém věku a dle vědců dokonce prodlužuje život. Blízcí a přátelé tak v našem životě nevědomky fungují jako významní terapeuti, kteří nejsou samozřejmostí, a proto bychom o ně měli láskyplně pečovat. Jak?

  • Nic nepředpokládejte: Mnoho vztahových deziluzí nastává v okamžiku, kdy předpokládáte, že ostatní ví, co si přejete a toto chování od nich očekáváte.
  • Vybudujte si arzenál pozitivních návyků: Nestyďte se vyjádřit pozitivní emoce, najděte si na své přátele dostatek času, buďte přítomní, naslouchejte, zlepšujte svou komunikaci, učte se omluvit a odpouštět.
  • Vyžeňte ze svého repertoáru komunikační jedy: Nevyčítejte, nehodnoťte a nebuďte agresivní. Mluvte vždy jen sami za sebe.
  • Vyjadřujte se přesně.
  • Přistupujte k druhým tak, jako by věděli něco, co vy nevíte.

Věděli jste, že naslouchání umí druhého proměnit?

Carl Rogers, jeden z nejvýznamnějších terapeutů dvacátého století, řekl: „Myslíme si, že posloucháme, ale velmi zřídka tomu tak činíme s opravdovým porozuměním a skutečnou empatií. Empatické naslouchání znamená dočasně žít životem druhého. Naslouchání tohoto velmi zvláštního druhu je jedno z nejmocnějších sil, které znám.” Kdykoliv vedete s druhým člověkem rozhovor, zároveň mluvíte i nasloucháte. Většina z nás nemá problém mluvit, kdo z nás je ale skutečně dobrým posluchačem?

Nejlepší terapie je terapie rozhovorem. Můžete si vybavit scénku z libovolného filmu, kdy se hrdinové u sklenky whisky svěřují se svým trablem na baru, nebo sami sebe ve chvílích, kdy vám není úplně hej. Rozhovor s někým, kdo nám skutečně naslouchá, proměňuje naši životní zkušenosti a léčí. Tím, že druhému nasloucháme, vyjadřujeme zároveň úctu a vysíláme to nejpodstatnější sdělení: „Jsem tady s tebou a jsi pro mě důležitý”. Proto nepodceňujme čas, který druhým věnujeme a v rozhovorech jim s otevřeným srdcem a bez potřeby neustálého hodnocení, naslouchejme.

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Zaujal vás tento článek?

Přihaste se k odběru novinek a jako bonus navíc získáte aktuální číslo našeho časopisu.

Z nabídky obchodu