Tři metody, které usnadní rodičům i dětem život

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Příprava na rodičovství neobnáší jen nákup kočárku, miminkovských hnízdeček, hrkátek, plen a kosmetiky. To, co logicky každého rodiče dříve nebo později napadne, je otázka: Jak být dobrým rodičem? Jak dítě “vypravit” co nejlépe do budoucího života? Ani já jsem nebyla výjimkou – zatímco pořízení výbavičky bylo otázkou jednoho víkendu, “načítání” knížek o výchově a různých metodách mi zabírá dost času dodnes. Připojila jsem se k několika rodičovským skupinám, absolvovala školení a semináře a dnes bych se s vámi chtěla podělit o to, čemu jsem se naučila.

Montessori vzdělávání

Občas slýchávám, že montessori principy jsou “vymoženost” dnešních matek nebo taky módní trend, který za pár let tzv. “vyšumí”. Principy této pedagogiky ale nejsou žádnou novinkou – vypracovala je na sklonku 19. století jedna z prvních italských lékařek, Maria Montessori, která jimi chtěla “popohnat” děti, jež byly fyzicky či mentálně postižené. Postupem času se ukázalo, že tyto “postižené” děti jsou nakonec dál, než ty zdravé, a tak se s touto pedagogikou začalo “plošně”. Já jsem se s montessori metodami setkala při studiu psychologie a následně během praxe v Madridu a už tenkrát jsem si byla jistá, že je uplatním, až se sama rodičem stanu. Proč?

Oproti “klasickému” vzdělávání je v tomto vzdělávání kladen velký důraz na samostatnost a na rozvíjení přirozené touhy učit se. “Správný” montessori rodič se učí, jak připravit dítěti vhodné prostředí, jak dítě správně pozorovat, jak dítě i jeho sklony respektovat, jak vést dítě k zodpovědnosti, stanovit hranice a dát přitom dostatek svobody. Možná vám připadá, že je toho trošku moc, ve skutečnosti je ale většina aktivit natolik přirozená, že se je naučíte dělat zcela automaticky. Budete montessori metodami žít, nikoliv je jen “papouškovat”. A nakonec prospějí i vám.

Než přišel na svět náš syn, přizpůsobili jsme montessori výchově naši domácnost – zbavili jsme se zbytečností, domov byl najednou o dost čistší a uspořádanější. Začali jsme se v něm cítit velmi dobře. Rozvrhli jsme místo, kde bude mít dítě oblečení, kde se bude krmit, přebalovat a kde si budeme společně hrát. Podobné uspořádání uvidíte i v montessori školkách. Vše má hezký řád a systém, který dětem přináší nejen pocit jistoty, ale také je učí dodržování pořádku a pravidel.

Náš úkol učit se zjednoduší, protože nemusíme rozhodovat, co budeme učit, nýbrž mu předložíme všechno potřebné pro uspokojení jeho duševních chutí. Musí mít absolutní svobodu volby a pak nepotřebuje nic jiného než opakovanou zkušenost, v níž bude čím dál větší měrou promítat zájem a vážnou pozornost při osvojování dané znalosti.

Další obrovskou výhodu vidím v zapojení dítěte do všech činností, které doma děláme. Nemusíme vymýšlet “extra” zábavu a hry, protože se s námi dítě věnuje tomu, co se v životě běžně dělá: uklízíme, vaříme, pracujeme na zahradě, věnujeme se výtvarným aktivitám, hrajeme na nástroje, jezdíme na výlety. Při hře nepoužíváme drahé hračky, vystačí si s věcmi, které jsou doma: kartáčky, misky, voda, ořechy apod. Nápadů, jak dítě zapojit je spousta, stačí se zapojit do jakékoliv montessori komunity, zajet si na školení nebo se řídit vlastními možnostmi, rozumem a intuicí. A pokud vás montessori láká, doporučuji vám nastudovat si některou z knížek nebo si zajet na workshopy s profesionály. Nám pomáhá příručka Montessori batole a web Montessori praxe Ireny Kubantové.

 

Bezplenková metoda

Bezplenkovka” už se učí i na některých předporodních kurzech, já jsem se o ní dozvěděla od kamarádky, která mi doporučila knihu Bez plenky. Slyšet o ní můžete i pod zkratkou “békáem” (BKM = bezplenková komunikační metoda) a její princip je velmi jednoduchý, leč vyžaduje velkou míru trpělivosti, pozorování a důslednosti. Již od narození dítě dává určitými signály najevo, že “se mu chce na záchod” – vy musíte signály dešifrovat, dítěti svléct oblečení i plenu a nad nádobou (u nás je to kyblík, který máme v každé místnosti) nechat dítě potřebu vykonat. My jsme s bezplenkovou metodou začali ihned po narození, kdy jsem po každém krmení dítě dávala nad nočník v poloze “klubíčka” a za zvukových doprovodů (“kakakaka” a “čuručuru”) ho učila nenadělat do plen, ale do nočníčku. Přínos byl mnohonásobný: ušetřily jsme za pleny, dítěti pomohli od “prdíků”, protože mu poloha v klubíčku hodně ulevovala a věříme, že se od plen odpoutá mnohem rychleji – již v půl roce nám ukazoval, že se v bříšku něco chystá.

P.S. Začít můžete i mnohem později, ideálně však do šesti měsíců věku dítěte.

 

Baby-Led Weaning

A poslední metoda, kterou v naší rodině starší generace rozdýchává těžko, ale děti si ji náramně užívají. Baby-led weaning, v českém překladu “dítětem vedené odstavení”, je o nejpřirozenějším způsobu zavádění příkrmů u kojenců, kdy se dítě účastní rodinného stolování a samo si vybírá, co sní. Zatímco dříve se předpokládalo, že dítěti musíte stravu rozmixovat a podávat lžičkou, v této metodě ji nakrájíte na malé kousky a necháte dítě, aby se nakrmilo samo. U této aktivity se sice nadělá hodně nepořádku, a to hlavně na začátku, ale postupem času se dítě naučí jíst velmi pěkně – sama metoda mu dopomůže ke zlepšení koordinace oko-ruka, jemné motoriky i samostatnosti. Z vaší strany vyžaduje jen trošku samostudia (doporučuji knihu Vím, co mi chutná) a velkou dávku trpělivosti. Vydržet u ní ale určitě stojí za to.

 

 

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Zaujal vás tento článek?

Přihaste se k odběru novinek a jako bonus navíc získáte aktuální číslo našeho časopisu.

Z nabídky obchodu