Příběhy lidí, kteří se rozhodli „neplastovat“

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Plast byl považován za zázračný materiál – byl levný a hezky pevný, a to dokonce tak pevný, že je prakticky nerozložitelný. Představte si, že každý kus plastu, který byl kdy vytvořen, je stále na této planetě. Přidáme-li k tomu počet lidí, kteří planetu obývají, máme na světě odpověď, proč plast způsobuje nesčetné škody životnímu prostředí a nyní i nám. Je načase inspirovat se příběhy rodin, které se rozhodly změnit svůj životní styl a obnovit zdravý vztah k přírodě. Tito jedinci nám odpoví na otázku: Je možné žít bez plastů? A jak?

Začalo to mlékem

Lucie (32) bydlí v malé vesničce nedaleko Zlína s manželem a dvěma dětmi. Jejich kuchyně se na první pohled neliší od těch ostatních, když mi ale začne ukazovat jednotlivé poličky a šuplíky, rozdíl je nepřehlédnutelný: žádná ze surovin není v plastovém pytlíku, nenajdeme tu jedinou plastovou lahev, brčka ani potravinovou folii. „To, kolik jednorázového plastu spotřebujeme, jsme si uvědomili před několika lety. Tehdy jsme měli klasické barevné pytle na třídění odpadu a všimli jsme si, že nejrychleji se nám zaplní ten žlutý. Většinou v něm byly lahve od mléka, nejrůznější obaly a sáčky. Tenkrát jsme začali právě mlékem – koupila jsem dvě skleněné lahve, zjistila, kde je nejbližší mlékař a cestou z práce pro mléko zajela“, vypráví svůj první krok k tzv. zero plastic waste dvaatřicetiletá Lucie, která dnes žlutou tašku na třídění už téměř nepoužívá.

Neplastovat zvládne každý

Látkové tašky, pytlíky na zeleninu a ovoce, omyvatelné textilní ubrousky na svačiny a pravidelné nákupy v bezobalovém obchodě. To jsou základní věci, které mi Lucie radí pro „neplastový“ start. „Začala jsem tvořit seznam věcí, které se dají jednoduše nahradit jiným materiálem a postupně zjišťovala, že to není tak těžké, jak jsem si na začátku představovala“, říká Lucie a pokládá na stůl další pomůcky, jejichž zakoupením používání plastů bojkotovala. Je mezi nimi klasická síťovka na nákupy, skleněné lahve na vodu, proutěný košík, ručně vyráběné mýdlo a šampon, bambucké máslo a levandulový deodorant ve vratných kelímcích, bambusové zubní kartáčky, kompostovalné termohrnky a textilní kapesníky…

Z nákupů se stal rodinný rituál

„Neplastovat není jen o tom, že nahradíte plast jiným materiálem“, říká Lucie a vysvětluje, že se její rodině změnil od základů způsob života. „Hodně lidí nakoupí rychle v supermarketech cestou z práce a nad tím, co kupují moc nepřemýšlí. My nakupujeme společně, celá rodina: na nákup na trhy nebo do „bezobaláče“ si vezeme vlastní nádoby, které jsou už navíc nadepsané z dřívějška, takže mi nehrozí, že na něco zapomenu. A když mi surovina doma dojde, nachystám skleničku do tašky zase na příště“, vypráví Lucie a přiznává, že tento životní styl jí naprosto vyhovuje. „Je to možná o něco složitější, ale je to pro nás krásný rodinný rituál, dává našemu životu řád a smysl“, dodává.  A její rada na závěr? „Začínat nemusíte překopáním celé domácnosti, stačí třeba jen to, že si na zítřejší nákup nezapomenete vzít tašku nebo začnete mít v kabelce lahev vody a kupované minerálky postupně vyřadíte“, říká Lucie, které děkuji za inspirativní exkurzi a ukázku toho, že zbavit se plastů není zas až tak velká dřina.

Home-made domácnost Davida a Terezy

Do druhé rodiny se vydáváme do jedné z okrajových částí Brna, kde v malém domečku žije David (36) s partnerkou Terezou (29). Tento sympatický pár se snaží „neplastovat“, jejich snem je ale co největší soběstačnost, život v souladu s přírodou a filozofie „vystačení si s málem“.  „Byla jsem vychovávána v lásce k přírodě, takže jsem věděla, že se přírodě nemá ubližovat. Paradoxně tenkrát ale nikdo z rodičů neřešil to, že svačiny máme zabalené ve fóliích a alobalech“, říká Tereza a přiznává se, že jí otázky změny klimatu způsobují neklidné spaní. I proto se tento pár rozhodl pro tzv. permakulturu (ekologickou zahradu, pozn. red.), kde pěstují spoustu bylinek a zeleniny. „Plastům se vyhýbáme hlavně tím, že se maximum věcí snažíme sami vyrobit nebo vypěstovat. Zavařujeme, vyrábíme marmelády, pečeme si vlastní chleba a teď třeba zkoušíme, jak správně kvasit zeleninu“, říká David a doplňuje, že receptů na domácnost bez odpadů je díky internetu opravdu mnoho.

Šetří planetu i domácí kasu

V jejich kuchyni mne překvapí kompostér a hned poté pětilitrová lahev se slupkami od pomerančů a mandarinek, ve které se, jak Tereza vysvětluje, louhuje octový přípravek na úklid. „Díky pomerančům není ta octová vůně tak agresivní a když ho pak smícháte se sodou, vyčistíte tím úplně všechno“, vysvětluje Tereza a dodává, že tímto způsobem šetří nejen planetu, ale i domácí kasu. „Vyrábím si i prací gel a mýdlo, dokonce jsem našla recept na přírodní repelent a ústní vodu, tak uvidíme“, směje se Tereza a přiznává, že ne vždy se bez plastu obejde. „Snažíme se dělat věci, které nás baví, ale ne všechno je v našich silách. Věřím ale, že i ten malý hříšný kousek plastu si našim způsobem života vykoupíme“.

Recept na domácí octový čistič

Budeme potřebovat:

Běžný kuchyňský ocet

Sklenice od okurek

Slupky ze dvou až tří bio pomerančů (citrónů či mandarinek)

Kapka vysokoprocentního alkoholu

Éterický olej (libovolný, např. meduňka či máta)

Postup:

Do sklenice od dáme slupky z citrusů – kdo chce mít aroma silnější, může přidat slupek více. Slupky zalijeme octem tak, aby byly úplně ponořeny a sklenici umístíme do chladného a temného místa. Během následujících dvou měsíců můžeme do sklenice postupně přidávat další slupky, vždy ale musíme zalít dostatečným množstvím octa. Po zhruba třech měsících přecedíme ocet přes plátýnko, slupky vyhodíme a do octového přípravku přidáme dvě lžíce vysokoprocentního alkoholu (např. slivovice) a 20 kapek esenciálního oleje. Čistič přelijeme do rozprašovače a používáme v koupelně a kuchyni na špínu a vodní kámen.

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Zaujal vás tento článek?

Přihaste se k odběru novinek a jako bonus navíc získáte aktuální číslo našeho časopisu.

Z nabídky obchodu