Nerozvíjej se, poupátko

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Takže si píšeme… za pět. Za pět minut po dvanácté. Respektive po osmé ráno. Crrrr! Tenhle fejeton k začátku nového školního roku už holt prvního září vydat nestihneme.

Upřímně, nestihneme ho vydat ani prvního října. Náš nový web potřeboval uzrát, a to na povel někdy tak úplně nejde. Někdo chytrý řekl, netahej ze země mrkev, která není zralá. Což je samozřejmě argument, se kterým vás každá škola pošle k šípku. Protože škola není holubník a platí tu nějaká pravidla, vážení. Jediná povolená odchylka od předepsaného jízdního řádu k tomu, co jsme si navykli považovat za vzdělání, je nástup do první třídy v sedmi, ne v šesti letech, a i tady musí rodiče dokazovat, že jejich dítě je ještě… dítě. Poslední dobou se navíc některým lidem zdá, že šest let je vlastně…. pozdě. Že prvňákům bez předchozí historie vzdělávání ujel vlak. Ještě že má trh, jistě čistě náhodou, připravenou širokou škálu produktů, které toto trestuhodné podcenění budoucí konkurenční výhody budoucích spotřebitelů napraví.

Angličtina s rodilým lektorem pro kojence. Vzdělávací software pro devítiměsíční uživatele a uživatelky. Školky, které tak trochu lákají a tak trochu straší rodiče, že čtení a psaní do první třídy tedy ale rozhodně nepočká. Videa, jak naučit batolata počítat. YouTube kanály, které ty nejmenší naučí o světě… které ty nejmenší už naučí! Také kouč Jan Mühlfeit vydal tematickou knihu s chytlavým názvem Odemykání dětského potenciálu. Taky jaký Herodes by chtěl držet potomkův potenciál zamčený, že ano. Rodičům slibuje rozvoj jejich dětí od narození až po dospělost.
„Dokonce za námi chodí těhotné maminky, aby mohly začít rozvíjet dítě již od třetího trimestru,“ svěřila Aktuálně.cz spoluautorka tohoto manuálu Kateřina Novotná. Až od třetího trimestru?! Taková ztráta času. Jsem si ale celkem jistá, že kdybych googlovala dostatečně dlouho, najdu vzdělávací program pro právě počaté plody o tom, jak překonat stadium pulce efektivněji než ostatní.

Všechny tyto nabídky mají jedno společné: hlubokou nevíru v to, že dítě se rodí se všemi schopnostmi, které potřebuje pro svůj vývoj, a že samo ví nejlépe, kdy je upotřebit. Neví to intelektuálně, na rozumové úrovni, ale jeho tělo to ví. Nese si v sobě samém, kdy je pro něj nebo pro ni ten správný čas pro to začít chodit, mluvit, učit se anglicky nebo začít psát. To, že některé děti chodí nebo mluví dříve než jiné, jsme ještě ochotni uznat. Ale tu angličtinu jim do té hlavičky radši nalejeme co nejdřív. Včera bylo pozdě a slovíčka si můžou promrskávat na nočníku. Všechny tyto programy se ohánějí ohromným dětským potenciálem se učit. Jenomže už neříkají, že skutečné učení pro život, skutečný rozvoj osobnosti se odehrává ve volném prostoru. V rámci nestrukturované hry, bez které to, narozdíl od astrofyziky pro dvouleťáky, doopravdy nejde. Tenhle teror rozvíjení se žije ze strachu znejistělých a vyplašených rodičů, že jejich dítě musí být zformováno zvnějšku, že to samo nezvládne. Že není v pořádku tak, jak je. A že musí přijít (shodou náhod placený) profík, který jim to tedy vysvětlí.

Nedávno jsem viděla Summerhill – film o škole, která od roku 1921 praktikuje svobodné učení. Prostě nechávají děti, ať rostou jako dříví v lese. Žáci a žačky dokonce ani nemusejí chodit na hodiny, když je to nebaví. Mají naprostou svobodu v tom, jak naloží se svým časem. Jestli si myslíte, že většina se na to vyflákne, máte pravdu. Jenomže flákání je zabaví jen na pár týdnů či měsíců, než se zničehonic objeví na hodině angličtiny nebo s učebnicí astrofyziky, ne protože je přihlásili okolím zmasírovaní tatínek s maminkou, ale protože dostali chuť se něco dozvědět. Dost často pak v předmětech, které si vybraly po vlastní ose, začnou excelovat. Ono i to dříví v lese roste přesně tak, jak má, i když mu do toho nikdo nekecá.

Share on facebook
Share on twitter
Share on google

Zaujal vás tento článek?

Přihaste se k odběru novinek a jako bonus navíc získáte aktuální číslo našeho časopisu.

Z nabídky obchodu