Teorie attachmentu (citové vazby) znamenala v psychologii revoluci v chápaní všech vztahů, do kterých od dětství do dospělosti vstupujeme. Jako ten nejdůležitější, tedy ten, který udává směr všem ostatním, klade vztah rodič – dítě. Zjednodušeně řečeno: teorie citové vazby vysvětluje, že způsob, jakým o nás pečovali naši rodiče rozhoduje o tom, jak se nám v dospělosti daří v partnerských vztazích.
Výzkumů je dnes vzhledem k oblíbenosti tohoto tématu opravdu mnoho, na úplném počátku ale stáli dva britští psychologové John Bowlby a Mary Ainsworthová, jejichž výzkumné závěry vedly k definici nejisté a jisté citové vazby. To, jaký typ citové vazby se u jedince formuje, přitom ovlivňuje to, jakým způsobem byly v dětství uspokojovány jeho přirozené dětské potřeby. Pokud rodič na potřeby dítěte citlivě reagoval a byl přítomen v zásadních okamžicích jeho vývoje, pak dítě vkročí do světa vztahů jistým krokem. Pokud však jeho potřeby uspokojovány nebyly, s největší pravděpodobností bude ve vztazích zažívat nesnáze.
Jistá vs. nejistá vazba, jak vzniká?
Citová vazba mezi dítětem a rodičem se promítá nejen do toho, jaké partnerské vztahy bude jedinec navazovat v dospělosti, ale souvisí také s tělesnou pohodou člověka. Ukázalo se, že lidé, kterým rodiče dopřáli dostatek lásky a pocitu bezpečí tedy navozují uspokojivé vztahy a navíc trpí menší pravděpodobností kardiovaskulárních onemocnění, těší se lepšímu zdraví a celkově žijí déle. Jak jistá a nejistá citová vazba vzniká a jak se ve vztazích projevuje?
- jistá/bezpečná: Vzniká u jedinců, jimž rodiče poskytli dostatek lásky, citlivě reagovali na všechny potřeby a vytvořili dítěti bezpečné prostředí. Takový jedinec vnímá sám sebe pozitivně, nemá problém vyjadřovat pozitivní emoce a náklonnost druhým, bývá spokojený se svým životem a životní překážky vnímá jako výzvy, které ho posouvají dál. Stejně se staví i ke konfliktům v partnerství – nejsou pro něj ohrožující, dokáže vést konstruktivní dialog a obecně bývá velmi dobrým, nežárlivým a klidným partnerem.
- nejistá – vyhýbavá: Tento typ vazby může být následkem zanedbávání či dokonce urážení rodičovskými osobami. Proto je pro tyto jedince typický strach z intimity, emoční výkyvy a žárlivost. Protože se v dětství nemohli na nikoho spolehnout, naučí se vyhýbat hledání pomoci i v budoucnosti. Partnerské vztahy jsou jim na obtíž, jelikož mají fobii z přemíry intimity a zodpovědnosti.
- nejistá – odmítavá: Rodičovský vztah k dítěti s odmítavou citovou vazbou se pravděpodobně vyznačoval nejednotností v projevech (nedůsledný, nespolehlivý pečovatel), tzn. někdy pečující osoby potřeby dítěte naplňovali, někdy nikoliv. Takoví rodiče se chovají dle svých pocitů a nereagují empaticky na potřeby svého dítěte. To v budoucích vztazích pocítí stejnou nejistotu, jako v dětství – mohou trpět obavami a úzkostmi, že budou partnerem odmítnuti, ve vztazích si nejsou jistí a konflikty řeší nikoliv konstruktivně, ale destruktivně.
- nejistá – dezorganizovaná: Objevuje se u jedinců, kteří byli v dětství velmi silně traumatizováni. Rodič takového jedince byl zdrojem strachu, proto do jakéhokoliv vztahu bude takový jedinec vstupovat s velkou dávkou nejistoty a ostražitosti.
Nejistá vazba a dospělost
Typy citové vazby se tedy formují v dětství a jsou pro ně zásadní vztahy mezi rodičem a dítětem. Být nejisté dítě = být nejistý dospělý. Pokud jste tedy jako děti zažívali nejistotu a strach z opuštění, pravděpodobně se tento problém promítne i do vašeho partnerského vztahu. Mohli jste se také naučit, že na nikoho se nemůžete spolehnout, což se promítne jistou dávkou nedůvěry i ve vztazích mimo rodinu. Obecně lze říci, že lidé s nejistými typy připoutání postrádali v dětství důslednost, spolehlivost, podporu a bezpečnost, což se v dospělosti může projevit následovně:
- Nízký pocit sebehodnoty a sebeúcty
- Problémy s žádostí o pomoc
- Odmítání blízkosti
- Strach z opuštění
- Jedinec příliš závislý nebo přiléhající k partnerovi
- Jedinec nadměrně nezávislý a neschopný intimity s partnerem
- Potřeba neustálého ujišťování o lásce, oddanosti a věrnosti
- Jedinec žárlivý a ohrožený nezávislostí partnera
Jak je můžeme “opravit”?
Přestože nemůžeme změnit způsob, jakým jsme byli vychováni, můžeme v dospělosti vyvinout zdravé strategie, jak “tíhu” minulosti zvládnout. Prvním krokem v tomto procesu může být poznání toho, z čeho naše nejistota vznikla a dál na ní pracovat. K tomu je ideální terapie: ta pomáhá jedincům pomoci rozbalit tyto “nechtěné balíčky”, naučit se nové dovednosti zvládání, lépe si uvědomit své myšlenky, pocity a potřeby. Důležité je také investování do zdravých a podpůrných vztahů, ať už se jedná o přátele, přátele, mentory nebo partnery. A hlavně: nepostradatelná je i spolupráce s vaším partnerem a komunikace s ním: díky nim si můžete být těchto vzorců vědomi a vybudovat společnou a efektivní strategii.
