Když se jeden kanadský zubař začal ve 30. letech ptát, proč se jeho pacientům tak hrozně kazí zuby, našel viníka v dosud neznámém „aktivátoru X“, který si svou sci-fi přezdívku nesl až do 90. let. Tehdy byl nejenže s konečnou platností nazván jako vitamin K2, ale současně si zasloužil VIP postavení mezi všemi vitaminy – vědci totiž přišli na jeho klíčový význam pro lidský metabolismus. Historicky ale rozhodně nebyli první – japonští samurajové ho ve formě zkvašené sóji zvané natto, jedli totiž už ve středověku Nyní se „kádvojka“ vrací na scénu, a to zejména v upozorněních lékařů – oproti našim předkům ho máme ve stravě podstatně míň a měli bychom ho doplňovat. Podívejme se proč.
Vitamin s Nobelovou cenou
Vitamin K je známý od třicátých let 20. století a jeho objev rozhodně nebyl jen nějakým nepatrným zábleskem na poli vědy, o čemž svědčí i to, že hned vzápětí byl oceněn Nobelovou cenou. Následujících 50 let se mělo za to, že vitamin K je jen jeden. Vědělo se, že hraje zásadní roli v koagulaci, neboli srážlivosti krve – odtud ono „K“ v jeho názvu. Později se přišlo na to, že ve skutečnosti jsou to vitaminy dva: K1 a K2. Vitamín K1 je známý jako fylochinin a v zelenině jako kapusta, zelí, špenát nebo brokolice je ho tolik, že příznaky jeho nedostatku nejsou s výjimkou novorozenců takřka známy. K2 ale z fylochininu složitě syntetizují ve svých tělech zvířata coby menachinon. A ten už je vzácnější.
Zkažené zuby aneb jak se zjistilo, že je nutno „kádvojku“ doplňovat
S rozvojem moderního potravinářství a zemědělství začalo zelené stravy (tedy i fylochininu) u lidí i zvířat ubývat. Tím, jak zvířata zmizela z pastvin, zmizel i K2 z jejich mléka, jater nebo žloutku. Až do 90.let, kdy byl K2 objeven, se přitom netušilo, že to je problém. Zkažené zuby v době hospodářské krize v USA byly jen prvním tušeným symptomem. Ty další postupně odhalují až nedávné výzkumy.
Tak zvaná Rotterdamská studie roku 2004 potvrdila, že vyšší příjem K2 snížil riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o celou polovinu. Ukazuje se totiž, že K2 hlídá, aby se ukládal tak kam má – tedy do kostí a zubů, a ne tam, kam nemá – do kornatících cév či ledvinových kaménků.
D3 + K2 = nejlepší recept na imunitu
Už zmíněný kanadský zubař Weston A. Price si ve 40. letech všiml souvislosti jeho „aktivátoru X“ (neboli K2) s tehdy už známým vitaminem D. Vitamin D totiž zvyšuje vstřebávání vápníku ze střev, až K2 ho ale dopraví do kostí. S rostoucím příjmem vitaminu D proto v těle roste i „spotřeba“ vitaminu K2. Proto se při užívání vitaminu D3 doporučuje i jako doplněk i „kádvojka“, což je jedna z nejúčinnějších kombinací s protizánětlivými vlastnostmi, která navíc posiluje imunitní systém, chrání játra a je silným antioxidantem.
Nepřímo to roku 2009 potvrdila další studie. Mírnější řídnutí kostí prokázala u těch japonských žen po menopauze, které pravidelně jedly nejbohatší přírodní zdroj K2 – samurajskou zkvašenou sóju natto.
Takže proč se vyplatí vitamin K2 doplňovat a jak?
Další studie opakovaně prokázaly schopnost K2 inhibovat rakovinné bujení, jeho zásadní význam pro plodnost, zdraví mozku, normalizaci glukózy v krvi, či prevenci křečových žil nebo Cronovy choroby. Nově se výzkum K2 zaměřuje také na jeho vliv na zdraví kůže.
Pokud jste vegetariány a nechcete příjem K2 zvyšovat z produktů zvířat živících se zelenou stravou, jako jsou husí játra, máslo, sýr a žloutky, popřípadě máte ve svém jídelníčku těchto produktu málo, pak existují dvě hlavní kategorie doplňků K2: MK4 a MK7. MK4 se obvykle extrahuje z tabákové rostliny. Jeho nevýhodou je, že má velmi krátký poločas rozpadu, což znamená, že v těle zůstane jen několik hodin. MK7 se obvykle získává z fermentované sóji natto, pelargónie nebo cizrny a jelikož je jeho poločas rozpadu delší, vydrží celý den. My pro dobrou srážlivost krve a udržení silných kostí doporučujeme komplex vitaminu K2, který je extrahovaný z cizrny a jehož účinek v jedné kapsli podporuje směs kapusty, špenátu, koriandru a petržele.
